AUTOMATICKÉ PSANÍ
Duše k nám promlouvá celý život, jen jí nejsme ochotni naslouchat. A pokud se nám podaří zaslechnout její naléhavé volání, hovoříme pak o šestém smyslu. Podobně jako zvířata máme i my instinktivní schopnost vycítit dopředu určité události, a to nejen katastrofy a přírodní pohromy. Jenže civilizace nám tyto schopnosti značně potlačila a zdegenerovala. Intuice je iracionální funkce vnímání, kdy něco víme, aniž bychom to mohli rozumově zdůvodnit. Vychází z toho, že člověk dokáže nevědomě vnímat a podvědomě vyhodnocovat různé nenápadné nebo skryté skutečnosti a souvislosti.
Jak již tady bylo několikrát řečeno, vaše duše (podvědomí) je mnohem rychlejší než rozum (vědomí). V okamžiku, kdy se před vámi objeví nějaká otázka, duše ji okamžitě zodpoví. Je to takový záblesk, a když to nepotlačíte rozumem, přepadne vás dokonce pocit, že by to tak mohlo být. Kdo někdy studoval matematiku, setkává se s tím poměrně často. Přečtěte si zadání nějakého matematického problému, a ještě než nastoupí analytické myšlení, napadne vás postup, který zatím nedokážete rozumově odůvodnit. Postupujte podle něj, doberete se výsledku a rázem to celé logicky pochopíte. Taková ta první nahodilá, bezděčná myšlenka vychází vždy od duše a je vždy správná.
Říká se, že úspěch nastane, když ve správnou dobu a na správném místě uděláte tu správnou věc. Budete-li poslouchat pouze analytický rozum, nikam nedojdete. Pokud ano, nebudete tam ve správný čas, a i kdyby, zareagujete špatně. Obecně lze říct, že když cítíte, že něco máte udělat, udělejte to. Cokoliv vám sedí a máte z toho příjemný pocit, znamená, že to máte udělat, že se daným směrem máte vydat. Na cestě k cílům se budou objevovat různá znamení od duše, věnujte jim pozornost. Většina problémů a nejasností existuje jen v našem rozumu. Duše je za problémy nepovažuje, protože správná řešení a odpověď od začátku zná. Požádat o znamení je cesta jak nechat duši promluvit.
Duše k nám kromě pocitů hovoří i jinak než intuicí. Jedním ze způsobů, jak můžeme svou duši přimět, aby k nám promluvila, je automatické psaní nebo automatická kresba. Je sice téměř nereálné psát nebo kreslit automaticky a nesoustředit se na to, když předem víte, že ve výsledku budete hledat skrytou zprávu od své duše, ale proveditelné to je. U automatické kresby není výsledek komunikace s duší jednoznačný. Na internetu najdete stovky takových obrázků, ale rozluštit z nich, co má člověk dělat, aby dosáhl svých cílů, je jako kdyby četl ve hvězdách. Možná zkušenému psychologovi tyto kresby něco řeknou o autorovi, ale s pozitivním myšlením se člověk časem pozná sám a nemusí o to žádat někoho jiného.
U automatického psaní jisté možnosti máte. Pokud skutečně vypnete a tužka vám sama píše, duše k vám promlouvá. Zajistit ale, aby vám něco řekla o vašich cílech, je problematické. Můžete popsat deset stran a o cílech tam nenalézt ani slovo. Před samotnými pokusy o automatické psaní se hlavně zbavte nesmyslných dohadů, že za vás někdo píše. Těchto teorií najdete na internetu spoustu. Údajně píší vaší rukou duchové, andělé, zesnulí atd. Nenahrazujte nikým a ničím to nejcennější, co v sobě máte.
Schopnost automatického psaní má údajně jen 20 % lidí, v hypnóze 80 %. Když svou duši otevřete v rámci metod a principů uvedených v níže jmenovaném zdroji, z nichž některé zde už byly prezentovány a k další zde ještě prezentovány budou, je velká pravděpodobnost, že tuto schopnost získáte. Můžete to jednoduše zkusit. Stačí si sednout ke stolu, vzít do ruky tužku a položit ji na list papíru. Pak si třeba čtěte knihu, dívejte se na televizi, na něco myslete nebo dělejte cokoliv jiného a pak uvidíte. Nic nečekejte, do ničeho se nenuťte, buď to přijde, nebo ne. Jen občas udělejte pár kruhů a řekněte: „Teď bude psát moje duše. Moje ruka teď píše úplně sama.“ Jakmile se tužka sama rozepíše, opakujte předchozí krok a nechte ji psát. Hlavně to nečtěte, mohli byste tok písmen zastavit. Rozbor si nechte na později, času máte dost.
Jsou lidé, kteří dokáží poslouchat hudbu, být myslí v oblacích a přitom oběma rukama automaticky psát, aniž by věděli co. Popíší i archy papíru! Pokud by se vám automatické psaní povedlo, nedivte se, že máte jiný rukopis, že text po sobě nebudete schopni přečíst nebo že budete psát neznámé znaky. Dešifrování je pro rozum nesnadné, ale texty si uschovejte, třeba je jednou pochopíte.
Údajně byla i Bible napsána automatickým psaním, což však lze jen velmi těžko doložit. Prokazatelně jsou však automatickým psaním skládány básně. Říká se tomu volné psaní. Takoví surrealističtí básníci si sednou ke stolu a píší bezprostředně a ihned to, co se jim v hlavě objeví. Nepíší však sami, píše jejich duše. Jako ukázka může posloužit výňatek z Nezvalovy básně Košile ze sbírky Žena v množném čísle. Vymyslet egem něco tak nádherného a ojedinělého je zcela nemožné. Posuďte sami:
Krásná jak džber vody převržený ve smutečním domě
Krásná jak jehla v březové kůře na níž je vyryt letopočet
Krásná jak makovice jíž se dotkl zvon
Krásná jak střevíc plující za povodně podél okna s petrolejovou lampou
Krásná jak hranice dříví na níž usedl motýl
Krásná jak pečené jablko ve sněhu
Krásná jak pelest zasažená kulovým bleskem
Krásná jak mokrý hadr v plameni
Krásná jak pecen chleba o půlnoci na chodníku
Krásná jak knoflík na zdi kláštera
Krásná jak poklad v květináči
Krásná jak spiritistický stoleček jenž píše na vrata
Krásná jak věnec v střelnici
Krásná jak nůžky stříhající knot svíce
Krásná jak slza v oku
Krásná jak vlásečnice hodinek v uchu koně
Krásná jak diamant v pušce kondotiéra
Krásná jak chrup vtisknutý do jablka
Krásná jak stromy v Lucemburské zahradě ovázané škrobeným plátnem
JAK SE KOMUNIKUJE S DUŠÍ?
Poslední pojednání SOS z knížky Indigový svět bylo zakončeno konstatováním, že aby vaše duše (podvědomí) a rozum (vědomí, ego) spolu byly v harmonii a souladu, musíte se naučit duši naslouchat a hovořit s ní. Pojďme se tedy podívat, jak se dá s duší komunikovat. Jak se dá navázat kontakt s naším strážným andělem.
Na úplném začátku musíte přijmout následující axiom: „Duše nezná slovo NE a všechno převádí na obrázky.“ Ego zaznamená vše, co uši uslyší nebo oči přečtou, a duše si to převede do obrázků – představ. Ego rozliší NE, duše nikoliv. Tato pravda je lidstvu známá několik tisíc let, prastaří mudrcové si všimli jistých zvláštností, když experimentovali s hypnózou. Přesto o ní ví dnes málokdo. Nejlépe tento paradox pochopíte na zlozvycích, protože každý nějaké má a může si to sám na sobě představit.
Když uslyšíte slovo párek, co se vám představí? Ne písmena P, Á, R, E, K, ale přímo obrázek párku. Může být na talíři nebo v prázdném prostoru, může to být kresba, fotografie nebo také film, kde ho někdo jí. A teď si představte, když vám někdo s dávkou jisté autority a patřičných emocí, aby vás jeho slova důrazně zasáhla, říká: „Nepij alkohol! Nekuř! Nedělej…“ doplňte si sami. A platí to, když to říkáte i vy sami. V hlavě se vám ta činnost s odpovídajícím předmětem okamžitě nakreslí, vyfotí nebo tam proběhne filmový klip, v němž tu činnost právě děláte. Když čtete knihu nebo slyšíte vyprávět nějaký příběh, běží vám v hlavě film. Je váš a detaily záleží na vaší fantazii a schopnosti imaginace, vy jen dodržujete dějovou linii, protože o ní rozhoduje kniha nebo vypravěč.
Je známo, že co si představujete a vizualizujete, to pak obvykle děláte. Pokud někdo neustále myslí na sex, pak souloží nebo masturbuje. Pokud si na sex celý den ani nevzpomene, sex se nekoná. Jistě jste už zažili, že jste byli něčím zabaveni tak, že jste pár hodin zapomněli na jídlo, a pak jste byli překvapeni, že vám kručí v břiše a že máte hlad. Co z toho všeho plyne?
Kupříkladu říkat alkoholikovi, který se chce svého zlozvyku zbavit, „Nesmíš pít!“, je pro něj medvědí službou, protože on si v hlavě představí, jak popíjí oblíbenou kořalku a nastartují se mu v mozku chemické reakce závislosti na alkoholu, které jsou tak silné, že je nedokáže potlačit. Zřejmě by bylo lepší říkat mu: „Abstinuj.“ Ale ani to není úplně ono, protože mu to opět může připomenout, že dřív pil (samozřejmě alkohol). Totožné je to, pokud si to člověk rozkazuje sám. Budu-li si jako čerstvý nekuřák od rána říkat: „Jsem nekuřák, nesmím kouřit, přestal jsem kouřit atd.,“ pořád budu mít v hlavě cigarety a obrázek toho, jak kouřím. Od obrázku není daleko k pocitům, jak vdechuji kouř atd., a celé své rozhodnutí o nekouření držím silou vůle. Je pak jen otázkou času, kdy podlehnu, protože s cigaretou mi přece bylo tak dobře… Kdybyste byli na pustém ostrově, kde není alkohol ani tabák, nebudou vám za pár dní vůbec chybět. Za pár týdnů si je přestanete představovat a za rok si na ně ani nevzpomenete, a pokud ano, podivíte se, že vám na nich kdy vůbec mohlo záležet, protože je k životu vůbec nepotřebujete.
Se vším, co vám přináší nepříjemnosti, zacházejte stejně jako se zlozvyky – pryč s nimi, vůbec se jimi nezabývejte a oni nebudou existovat. Jakmile se zbavíte a odpoutáte od toho, co nechcete, samo vám to ze života zmizí, protože už s tím nemáte vazbu ani spojení. Zabývejte se jen tím, co chcete, a to intenzivně a dlouhodobě. Kvantová fyzika vám naznačuje, že vaše myšlenková energie dokáže tvořit, proč tedy vytvářet nepříjemnosti? Proč si nevytvářet štěstí?
Říkejte a představujte si jen to, co chcete, nastartujte duši tvořivým myšlením. Pokud si myslíte, že něco nejde, okamžitě si začnete hledat důvody, proč to nejde, a skutečně je najdete. Pokud si ale myslíte, že je to možné, uskutečnitelné a proveditelné, začnete se zabývat způsobem, jak toho dosáhnout. Připuštění si reálnosti vyprodukuje tvůrčí a konstruktivní myšlenky. A duše vám ukáže cesty. Jen jí prostě řekněte, co chcete, věřte tomu a začněte se tím zabývat. O zbytek se postará vaše duše, která se napojí na kosmickou inteligenci. Einstein kdysi prohlásil: „Chcete vědět, jak vzniká objev? Všichni vědí, že je něco nemožné, a pak se objeví blázen, který neví, že je to nemožné, a udělá objev.“ Vy jste pány svého myšlení a z nabídky myšlenek, které vám vstupují do hlavy, si můžete vybrat. Vyberte si vždy ty pozitivní a ty příznivé pro vaše cíle. Nikdy nerozvíjejte pro vás špatné scénáře a tím se jim vyhnete.
Určitě vás napadlo, že by nám duše rovněž mohla občas něco říct. Existuje technika přímého dotazování podvědomí, která byla vyvinuta na principu ideomotorického zákona, s kterým přišel anglický lékař W. B. Carpenter. Podvědomí reaguje na všechno, co v životě máme a s čím se setkáváme, a je možné mu rozumět, když si s ním domluvíme signál, který přes naše pohybové ústrojí provede. Na tomto principu funguje siderické kyvadélko a třeba i proutkaření. Obojí však zprofanovali různí mágové, čarodějnice, pseudoléčitelé, vyvolávači duchů a jiné bláznivé osoby, takže normální člověk se zdravým rozumem má problém tomu uvěřit. Existuje však ještě jiná sofistikovaná metoda, jak se ptát duše a zaznamenávat její odpovědi.
Výhodou této metody je, že ji můžete provádět kdykoliv a kdekoliv a žádné pomůcky k ní nepotřebujete, jen být v klidu. Uvolněte se a ruku, kterou méně ovládáte, si položte na malíkovou hranu volně do klína nebo před sebe na stůl a zavřete ji nenásilně v pěst. A pak ji otevřete tak pomalu, abyste vizuálně vůbec nezaznamenali žádný pohyb otvíraných prstů, což bude trvat cca dvě až pět minut podle vaši trpělivosti. Nerozevřete ji ale do úplného napnutí prstů, nýbrž do polohy, která je přirozená a kde již nemusíte působit žádnou silou. Pak ruku opatrně otočte na dlaň. Nyní ji tedy máte dokonale uvolněnou, bez napětí a připravenou zaznamenání slabého signálu z podvědomí. Nepatrně pohněte každým prstem (pokuste se ho jakoby lehce nadzvednout) a na hřbetu ruky uvidíte pohyb šlachy. V tomto okamžiku je třeba si s vaší duší „domluvit“ pravidla. Zeptejte se sami sebe, který prst bude znamenat ANO, a sledujte, která šlacha se za chvíli napne. Obdobně postupujte s odpovědí NE. Pokud se nic neděje, opakujte několikrát otázku, avšak ne naléhavě. Jakmile je rozhodnuto, bude to platit po celý váš život, jako kdybyste si tam to slovo nechali vytetovat, např. ukazováček ANO, prsteníček NE.
Kdykoliv pak budete mít problém, s kterým si nevíte rady, uvolněte ruku pomalým otevřením pěsti a můžete se duše na cokoliv zeptat. Otázky pokládáme tak, aby nastolovaly pouze jednu z možných variant odpovědi: ANO či NE. Například nevhodná je otázka: „Udělám zkoušku?“ Podvědomí tuto informaci nemá a nemůže ji ani nijak jinak získat, nevěští budoucnost. Zkusit to ale můžete, duše vidí daleko a možná… Jiná už je ale otázka: „Je pro mě František (Anička) vhodný partner?“. Jste-li s Františkem (Aničkou) nějaký čas, má ho (ji) vaše duše dokonale přečteného (přečtenou) a podle toho se i vyjádří. Nepohne-li se jediná šlacha, znamená to, že duše neví.
Každý člověk hledá nějaké strážné anděly, přitom si neuvědomuje, že takového anděla již má. Je to jeho vyšší já, jeho podvědomí, jeho duše. Nehledejte cizí nadpřirozené bytosti, vaše duše je vaše víla! Nikdy vás nezklame, nepodrazí a vždy všechno koná pro vaše dobro, protože je přece součástí vás samotných. Člověk stále hledá něco vně sebe a tím potlačuje a přichází o to, co má uvnitř sebe… Pokud nutně potřebujete anděla, nehledejte ho, už ho máte. Stačí ho jen oživit.
SUGESCE, PROGRAMOVÁNÍ
V předchozím pojednání Biologie a víra bylo naznačeno, čeho lze dosáhnout užitím pouhé duševní síly. V této souvislosti jsem si vzpomněl, že něčím podobným se také zabývá Simon Loyd ve své knížce Indigový svět - … , na kterou jsem nedávno narazil (viz Indigový svět a Můžeme svými myšlenkami ovlivňovat jiné osoby?). Za duševní sílu (energii), kterou může psychicky i fyzicky někoho nebo sebe ovlivnit, lze taky považovat sugesci nebo autosugesci. A právě o tom píše Simon Loyd ve čtvrté kapitole (Programování a podvědomí) této knížky zhruba tohle:
Sugesce pochází z latinského suggero (podsouvám, našeptávám, dodávám) a ovlivňuje myšlení či představy, kterým člověk podléhá. Podléhat může myšlence, představě, přání nebo názoru někoho druhého, ale také sám sobě, pak se jedná o autosugesci. Vědomá autosugesce je sebeovládání, kdy přesvědčíme svůj rozum o něčem, co nemusí být pravdou, abychom mohli jednat, jako by to pravda byla. Sugesce je proces, který umožňuje nekritické přijetí myšlenky. A to i omylem.
Zde je jedna ukázka: U jisté speciální jednotky napadlo důstojníka, který měl na starost kondici mužstva, zvýšit sílu svých svěřenců tím, že nechal pořídit do posilovny nové činky, přičemž na ně nechal vyrazit falešné hmotnosti, a to konkrétně o 10 % nižší. Pětikilová činka měla tedy ve skutečnosti 5.5 kg, dvacetikilová 22 kg atd. Takže voják, který běžně cvičil benchpress se 130 kg, najednou reálně zdvihal 143 kg! Vůbec nezaznamenal přírůstek 13 kg a jeho síla i výkon šly „zadarmo“ nahoru.
Celý náš život určují vědomé a nevědomé sugesce. Kdyby tomu tak nebylo, neexistovala by reklama, protože by byla absolutně neúčinná. Sugesce má totiž smysl, jen když jí přeměníme v živou a názorovou představu nebo vizi. Autosugesce je sebeovlivňování, kterým určujeme svůj osud. Zatímco vnější sugesci můžeme odmítnout, vlastní sugesce přijímáme bez protestů, protože jsme sami jejich původci. Autosugesce může být konstruktivní (pozitivní myšlení) a destruktivní (negativní myšlení). Ten, kdo se identifikuje se svými nedostatky, vadami a neúspěchy, ten, kdo se zabývá nepříznivým vývojem jakékoliv situace ve svém životě, si dobrovolně určuje cestu dolů. Veškeré negativní myšlenky musíte okamžitě už v zárodku zastavit a rozvíjet jen ty, ze kterých vzniknou pozitivní sugesce zaměřené na váš budoucí život a na to, co v něm chcete mít.
Jak sami sobě lhát a uvěřit tomu? Existuje jedna moudrá věta: „Stokrát opakovaná lež se stává pravdou.“ V ní je definován princip sugesce. Vyzkoušejte si jeden psychologický pokus, na kterém uvidíte přímé působení oné kouzelné věty. V zaměstnání či ve škole si vyberte „oběť“ a zeptejte se jí, zda není nemocná. A naveďte další pomocníky, aby při jakoby náhodném styku s ní spontánně prohlásili: „Ty vypadáš nějak divně. Není ti něco?“ Ačkoliv zmatené oběti skutečně nic není, cítí se zdravá a v pohodě, s každou další větou z různých zdrojů o sobě začne více pochybovat, až se nakonec začne sledovat a dokonce se jí může udělat špatně, tak půjde k lékaři nebo si domů lehnout. V tom bodě však experiment zastavíme a nebohé osobě řekneme pravdu. V praxi tak vidíte, že jste ze lži udělali pravdu. Značně jste zvýšili účinnost sugesce tím, že jste použili několik osob, protože analytický rozum oběti přijal za pravdu to, co mu předložilo jeho nezávislé okolí.
V autosugesci jsme na to sami a absolutní lži nikdy neuvěříme. Abychom nemuseli čekat na efekt „stokrát opakované lež se stává pravdou“, musíme do svých autosugescí vložit alespoň zrnko nebo náznak pravdy. Ideální je polopravda nebo něco, co pravdou časem může být. Postupně tak člověk získá pocit, jako by už svých cílů skutečně dosáhl, jen čeká na realizaci. Neřeší pouze jak a kdy, to ponechal na duši Vesmíru. Není třeba se tím zabývat, protože by to vyvolávalo otázky a vaše sugesce by se mohly stát nevěrohodné. Vy si jen budete užívat ten pocit: „Už to mám!“ Z hlediska dlouhodobého používání jde o velmi účinnou metodu k ošálení rozumu, který po čase kapituluje a přijme cokoliv, co mu pravidelně předkládáme jako realitu. Mezi lékaři se traduje jedna slovní hříčka: Kolika let by se dožil člověk, kdybychom ho po narození přenesli na planetu, kde se lidé běžně dožívají sto padesáti let? I ten největší pesimista by musel říct, že více než na naší planetě. Mimochodem, lidský organismus je skutečně uzpůsoben dožít se věku téměř sto padesáti let (viz Hlavně žádná polovičatost).
Bulharský vědec, lékař a psychoterapeut Lozanov, který zkoumal účinky sugescí na lidský organismus, vyzkoušel u určitého procenta pacientů, kdy jejich zdravotní stav vylučoval použití anestetik, různé pozitivní sugesce a zjistil, že takoví pacienti pociťují z takřka hodinové operace pouze dvě minuty bolest. Ano, tak silná sugesce dokáže být. Při určitých podmínkách tvrzení „stokrát opakovaná lež se stává pravdou“ platí. Samozřejmě pokud si budete od rána do večera říkat: „Jsem pes“, psem se nestanete. Jedině že byste tomu bezvýhradně věřili, to by pak ve vašem těle odstartovaly a probíhaly procesy, díky kterým byste se v psa proměnily. To už ale zavání magií, ačkoliv z hlediska genetických manipulací by to teoreticky možné bylo. Takové víry ovšem nedosáhnete, maximálně by se vám povedlo mít psí obličej a štěkat.
Na principu sugesce funguje i placebo efekt (viz Placebo efekt a Můj placebo efekt). Lékař dá pacientovi „zázračné pilulky“, které jsou jen glukóza nebo vitamin C, a najednou je nemoc pryč. Tělo je dokonalý biologický organismus, který se sám umí vyléčit, ale mysl mu k tomu musí dát podnět a hlavně víru.
OVLIVNĚNÍ
Vezměte si pokusnou osobu a někam ji postavte, nic víc po ní nechtějte a nic víc jí neříkejte. Snad jen to, aby se neotáčela a nečekala nějakou lumpárnu. Vy se postavte nebo posaďte dva až tři metry za ni a vysílejte jí myšlenkový rozkaz, aby udělal krok vpřed. Představte si živě v hlavě, jak ten krok udělá. K vašemu úžasu ho vskutku učiní! Funguje to přesně jako vysílač - přijímač. Nejlepší je začít tyto experimenty s blízkými osobami, protože s nimi jste naladěni na stejné myšlenkové vibrace a budou vašim myšlenkovým vlnám (frekvencím) rozumět. Časem ale není problém zkoušet to i s naprosto cizími lidmi.
Známý německý terapeut K. Tepperwein takto experimentoval se silou a energií myšlenky na ulici. Vybral si osobu, která kráčela před ním, pověsil se jí očima na týl a zadával jí různé příkazy, např. aby se zastavila u výkladní skříně, zrychlila nebo zpomalila, zahnula atd. Dokonce se mu povedlo, že si takto ovládaný člověk koupil noviny nebo zmrzlinu. Musíte si jen živě představit, jak váš povel vykonává. Je-li vaše soustředění natolik silné, že překoná rozptýlení pokusné osoby jinými smyslovými podněty, jistě se vám to podaří.
Je to docela zábava! Zkuste třeba vyslat někomu povel, aby se poškrábal na nose nebo aby si dupnul. Pokud to vyjde, máte o legraci postaráno. Nemusí to však vždy vyjít, můžete totiž narazit na člověka, který je naprosto uzavřen okolnímu světu a vaše signály nezachytí - třeba když pracuje nebo přemýšlí o něčem důležitém. Jestli si chcete trochu drsnějším způsobem zašpásovat, zde máte kupříkladu návod, jak odstřelit hudebníka, který hraje na dechový nástroj. Pokud hraje automaticky a jeho přijímač je otevřený, povede se vám dostat mu do hlavy představu, že jí citron. To v něm vyvolá reakci - slinění a zbytek tohoto pokusu si už jistě dovedete představit.
Ovlivňování na mentální úrovni lze s úspěchem využít i při komunikaci s nimi. Způsob, jakým lze toho dosáhnout, Loyd vysvětluje v podkapitole Láska a mezilidské vztahy, ke které se možná ještě dostanu. Pokud tyto schopnosti - které se naučíte buď s pomocí této knížky, když si ji zakoupíte, nebo si počkáte, až z té podkapitoly tady něco reprodukuji, anebo je naleznete v jiné literatuře či přímo ve své duši- rozvinete, nesmíte je používat tak, aby někomu ublížily. Vrátilo by se vám to jako trestný bumerang, ostatně jako všechno zlo, které člověk v životě vědomě a záměrně spáchá. Každá příčina má svůj následek. Zlo plodí vždy zase jen zlo. V závěru své knihy Loyd nabízí velmi silné a účinné prostředky, jak měnit svět, které byste však neměli zneužít proti někomu nebo něčemu. Sice by se vám to povedlo, ale důsledky by pro vás byly katastrofální.
Tolik zhruba, co o tom píše Simon Loyd.
Když jsem dorazil do své cílové stanice, napadlo mě, že bych si to mohl vyzkoušet. U výstupu z podchodu navazujícího na onu stanici metra, jenž vede směrem k instituci, v níž bývám pracovně zaneprázdněn, se nachází autobusová zastávka. U lavičky jsem zahlédl jednu dívku, která se dívala na opačnou stranu, než odkud jsem vystupoval. Započal jsem telepaticky opakovaně vysílat rozkaz: "Otoč se a podívej se mi do očí!" Byl jsem od ní už jenom pár kroků, když se skutečně otočila a podívala se mi do očí. Řekl jsem si, že možná vnímala jen mé kroky, jenže kolem pochodovalo ještě několik lidí a ona se náhle podívala nejen mým směrem, ale přímo do mých očí. Jako důkaz zhmotnění mé myšlenky mi to však přišlo nedostatečné.
Při pohledu na chodník, který z té zastávky směřuje k areálu, v němž se nachází ona instituce, jsem spatřil jakousi blížící se postavu mužského rodu. Řekl jsem si tedy, že to vyzkouším ještě jednou. Jenže co mám tomu podivnému chlápkovi přikázat?
Zmátla mě jeho chůze - něco mi to připomínalo. Nic kloudného, co by měl ten jedinec na základě mého myšlenkového příkazu vykonat, mě nenapadlo. Když jsem se k němu přiblížil, pochopil jsem, že ho znám. Proti mně totiž kráčel "Otík" a díval se do mých očí. A když mě míjel, začal radostně chrlit jakési podivuhodné větné celky, kterým jsem zpočátku vůbec nerozuměl, poněvadž jsem byl z té situace poněkud vykulený.
Pamatuji si jenom to, co řekl na závěr, než zmizel za mými zády. Prohlásil zhruba tohle: "To bude zase dobré, ono se to nějak vyřeší."
Kráčel jsem dál do svého pracovního kokpitu a přemýšlel. Co když jsem některé ze svých předchozích zážitků, kdy se některé osoby chovaly jako idioti, způsobil vlastní myšlenkou? Myšlenkou založenou na pesimistickém předpokladu, že ten či onen se bude chovat jako idiot? Nic není vyloučeno, jedno je však skoro jisté: Měl bych své myšlení nějak pozitivisticky upravit.
Zdroj: Simon Loyd, Indigový svět - Transformace kreativních myšlenek do reality podle kvantové fyziky/www.neviditelnycert.cz