HLADINY ENERGETICKÉHO VNÍMÁNÍ A JEJICH FREKVENČNÍ TOKY

Hladina GAMMA (stav rozčílení)
do tohoto stavu nás přivádí stres, tedy vlastně bychom mohli říci, že tento stav mysli stres navozuje. Nastává během trémy, stresu všeobecně, během strachu před čímkoli, během vysoké fyzické aktivity. Mozek automaticky začne pracovat rychleji a čím rychleji pracuje, tím více se v nás potlačuje normální myšlení. Teďka myslím třebas že během vysokého psychického vypětí uděláme něco, čeho později litujeme. Jistě tento stav každý z nás zná :). Mozek se pohybuje ve frekvencích"33 - 20 Hz". 1 Hz = 1 cyklus za sekundu."33 - 20

Hladina BETA(normální stav)
tedy stav, ve kterém se nacházíme podstatnou část dne, když například něco děláme, prostě vše co je spojeno s naším normálním životem, zkrátka v této hladině se náš mozek nachází když obědváme, když si s někým povídáme, když jdeme po městě, když se díváme na televizi atd...Náš mozek pracuje na frekvencích"20 - 14 Hz". ""20 - Prostě a jednoduše jedná se o fyzickou aktivitu.

Hladina ALFA II (stav uvolnění, začínající relaxace)
takto se odborně nenazývá, pojmenování Alfa II jsem mu dal já abych ho rozlišil od jeho nižšího "brášky". Tento stav mysli začíná během postupného uvolňování a během odpočinku (fyzického i psychického). Dostáváme se do něj například když si čteme něco zajímavého, když sledujeme něco v televizi, co nás zajímá, atd...nebo prostě jenom když tak "nic neděláme" :o) Frekvence tohoto stavu čítá rozmezí"14 - 7 Hz". Nacházíme se v něm i během dne, kdy se lidově řečeno "zasníme".

Hladina Alfa I (hlubší uvolnění, relaxace)
pokračujeme-li v určitém smyslu slova v Alfě II, začne se automaticky prohlubovat a my se nacházíme v tzv. "Základní hladině", kterou je právě Alfa I. Je to stav mysli, ve kterém se nacházíme když usínáme a bezprostředně poté, když upadneme do lehkého spánku, nebo když se na něco více soustředíme. Činnost mozková jest "9 - 7 Hz". V tomto stavu se nacházíme při relaxaci a při meditaci.

Hladina THÉTA (spánek, hluboká meditace)
do tohoto stavu přejde náš mozek během klasického spánku, pokud jsme zběhlejší v meditaci, pak i při hluboké koncentraci se do tohoto stavu dostaneme "vědomě". Frekvence jsou "7 - 4 Hz". V této hladině žije například had.

Hladina DELTA (nejhlubší spánek, počátek bezvědomí)
do tohoto stavu se dostaneme občas při velice hlubokém spánku, kdy nás lidově řečeno neprobudí ani rána z děla. Nacházíme se v něm například když jsme pod hlubokou narkózou, nebo pokud omdlíme a delší dobu nevnímáme okolí. Frekvence jsou "4 - 0.5 Hz".....Něco na zamyšlení - přemýšlejte, copak by se asi stalo, kdyby byla frekvence 0....he ? Nulová činnost mozku...

Název hladiny Frekvence Hz Stav - rozpoložení Typ hladiny

Gama 30-20 Rozčílení Vnější hladina
Beta 20-14 Běžný stav Vnější hladina
Alfa II 14-7 Stav uvolnění Přechod
Alfa I 9-7 Relaxace, spánek Základní stav
Théta 7-4 Hluboký spánek Vnitřní hladina
Delta 4-0,5 Počátek bezvědomí Vnitřní hladina


MAGICKÁ ROVNOVÁHA HEMISFÉR

Zajisté všichni víme, že mozek se dělí na dvě části - levou a pravou hemisféru. Každá hemisféra má svůj význam a řídí určité fyziologické a psychologické procesy. Co je smutné - ...inu, smutné je to, že většina lidí, kolem 90ti% používá výhradně levou hemisféru, kdežto pravou ne. To je právě chyba. Uvedu jak která hemisféra pracuje a na základě toho uvidíme, v čem se liší a proč je nutné v magii mít mezi těmito rovnováhu a někdy musí převládat ta pravá hemisféra.

LEVÁ HEMISFÉRA
logické myšlení,
racionalita prostor a čas jazyk,
řeč objektivní komunikace,
práce s informacemi matematika,
analytické myšlení objektivní,
materiální, fyzický svět detaily polarita, dichotomie - dělení na části, jednotlivosti,
konflikty, rozdíly, separace, rozpory vnější, fyzické smysly.

PRAVÁ HEMISFÉRA
myšlení v obrazech bez omezení prostoru a času,
vnitřní pocity a city (např. láska),
zkušenosti nabyté skrze imaginaci a vizualizaci subjektivní,
nehmotný svět jednotnost,
obecnost - co je společné celistvost, celkový, globální obraz stejnost, jednotnost invence, intuice, kreativita duchovní svět,
vnitřní pocity vnitřní smysly hudba, umění, víra.
Pokud se na toto podíváme z hlediska magie, a běžného dne, napadne nás, co která hladina při které práci znamená. Popíšu vše na sobě, pro přehlednost. Uvedu teďka něco ze své vlastní praxe. Budu tedy chvilenku dělat ukázkového panáčka.

GAMMA HLADINA
do této hladiny se už nedostávám (podmíněno výcvikem), jen při výjimečných situacích (např. jako vedlejší produkt při nepovedeném cvičení atd...). Každý by se měl této hladiny snažit vyvarovat.

BETA HLADINA
občasný stav, já osobně se v něm nenacházím příliš často, tak 1/3 dne, jinak se udržuji tak na rozmezí alfy a bety. Je to opět dáno výcvikem, neboť se tímto udržuji v rovnováze. (Má to samozřejmě další souvislosti, pomáhá to odstraňovat stres a všechno kolem...). Děje se tak už v mém případě automaticky, instinktivně. Ale občas se nechám vyvést z míry, to ano :o)

ALFA II HLADINA
v této se nacházíme obvykle když třebas i konáme bezmyšlenkovitě nějakou mechanickou činnost, nad kterou nepřemýšlíme. Já se do ní dostávám kdykoli mám chvilku času. Pomáhá neuvěřitelně harmonizovat celou mojí podstatu, a uklidňuje,... doporučuji :)

ALFA I HLADINA
zde se nacházíme když třebas relaxujeme své tělo a přecházíme do meditace, a v ní i zůstáváme. Tento stav je u mě jen při meditacích nebo pokud dělám něco z magie co vyžaduje větší koncentraci (cvičení, sestavování rituálů, atd...)

THÉTA HLADINA
do této hladiny se tak často nedostávám, málokdy (když samozřejmě nepočítam spánek). Většinou při cvičeních, kde se ode mne požaduje hodně velké soustředění. Přestáváme zde už pomalu reagovat na okolí. V určitém smyslu slova snižují se fyzické smysly a naopak se probouzí psychická vnímavost atd...na astrální záležitosti.

DELTA HLADINA
v této hladině se nepohybuji, neboť na to nemám dostatek dovedností a záměrně (vědomě) tento stav nenavozuji, jelikož to ani neumím.

SOUVISLOSTI S TOKEM ENERGIÍ, V NÍŽ SE NACHÁZÍME
Samozřejmě s hladinami souvisí náš fyzická a psychický stav a též naše zdraví
Čím nižší hladina, tím je to pro nás prospěšnější - ideální je alfa I. Pokus se naučíme vstupovat vědomě do této hladiny, znamená to pak, že si v ní můžeme s naším tělem dělat co chceme. Všeobecně platí, že "pobyt" v alfa hladině je pro nás lepší než spánek. Jsme-li v alfa hladině více než 15-20 minut, začíná náš organismus reagovat tak, že automaticky začne posilovat imunitu a začne "hojit" náš organismus. Je to přirozená reakce. Začne se nám automaticky doplňovat energie, atd...

Naopak pokud se většinu dne pohybujeme v gamma hladině
(stres atd..) je to pro naše zdraví velice škodlivé. Vzpomeňme si na astrální larvy, které tento stav podporují, na kterém se přiživují...

Zásadní rozdíl, který musíme brát v úvahu
je ten, že se sice nacházíme v těchto hladinách každý den, v alfě také, ale to jak obvykle člověk usíná, to je také samozřejmě alfa hladina, ale nemá velkou sílu pro obnovu organismu, protože se toto děje u netrénovaného člověka tak, že to nedokáže ovládat. Nedokáže logicky myslet v alfa hladině, a tudíž se svým tělem nedokáže udělat to, co by potřeboval, nemůže se zaměřit na konkrétní cíle, a tudíž je nutno se naučit vstupovat do alfa hladiny vědomě.



CVIČENÍ MOZKU - 40 dnů cvičení /vyzkoušej si /
pro zájemce uvedu malé cvičeníčko, na jehož základě by se měl umět dostávat do alfa hladiny vědomě a bez usnutí. Bude to trvat 40 dní, než se to naučíme, ale tolik času to zas od nás nevyžaduje. Pohodlně se usadíme, a budeme se snažit zklidnit své tělo co nejvíce tak, jak dokážeme. Nesmíme ale do té míry, abychom neusnuli. Pokud máme pocit, že jsem fyzicky i psychicky v pohodě, začneme se cvičením. To bude spočívat v počítání a v naší imaginaci .Budeme se tedy aspoň snažit potlačit nenásilně všechny myšlenky, na které náš mozek myslí. Až se jich "zbavíme", začneme počítat od 100-1. Tím způsobem, že si daná čísla představujeme. Nic než daná čísla. Časový odstup - 1 až dvě vteřinky mezi jednotlivými čísly. A takto budeme počítat následujících 40 dní - Během cvičení máme zavřené oči a panenky vzhlíží pod úhlem 20°.

prvních 10 dní - 100 až 1
dalších 10 dní - 50 - 1
dalších 10 dní - 25 - 1
posledních 10 dní - 10 - 1
Pokud 41ní den napočteme opět 100 až 1 stejným způsobem, ocitneme se v alfa hladině./www.panna.cz

HLADINA BETA

HLADINA BETA, ve které se nacházíte právě nyní, když čtete tyto řádky, se vyznačuje rychle se opakujícími mozkovými vlnami s nízkou amplitudou. Frekvence se pohybuje mezi 14 až 40 Hz. Beta mozkové vlny se mozku objevují přirozeně v bdělém stavu, který se může pohybovat od ospalé bdělosti až po soustředěnou činnost. Čím je frekvence vyšší, tím více využíváte mozek. Hodnoty přesahující 30 Hz mohou být ovšem zdraví škodlivé.
Alfa je stav mozkových vln při zklidnění mysli na frekvenci v rozsahu 8 až 13 Hz. Tento stav se přirozeně vyskytuje při senzorickém odpočinku (zavřená oční víčka), relaxaci nebo meditaci. Ve stavu alfa se nacházejí všechny děti ve věku do tří let, proto je neunavíte. Stav alfa způsobuje pocity uvolnění a bezpečí, duševní pohody, zlepšení spánku, studijních výkonů, zvýšení pracovní aktivity, snížení strachu a úzkosti, zvýšení imunity. Géniové se i při bdělém stavu pohybují na hranici alfa a v ezoterice se obecně soudí, že se v tu chvíli napojujeme na Universum. Ve stavu alfa jste i při vykonávání základních fyziologických potřeb na WC, protože bez této schopnosti byste zemřeli na intoxikaci organismu. Nepodceňujte tedy to, co vás napadne na toaletě…
Nízká hladina alfa stavu odpovídá frekvenci v rozsahu 7 až 8 Hz. V této hladině jsou nejčastěji popisovány stavy prohlédnutí, osvícení a osobní proměny. A to nás bude zajímat, protože naše duše je v tomto stavu otevřená jako brána do Vesmíru. Théta se pohybuje mezi 4 až 8 Hz a je označována jako snový stav. Delta je v mozku měřitelná v průběhu hlubokého spánku. Jedná se o nejpomalejší mozkové vlny o frekvenci mezi 1 až 4 Hz.
Nás tedy bude zajímat fáze alfa, obzvláště její nízké hodnoty 7 až 8 Hz, kdy už jsme blízko spánku. V podstatě se pohybujeme ve stavu spánku-nespánku. Levá hemisféra mozku je centrem logiky, analýzy a řeči, tam sídlí náš rozum. Pravá hemisféra ukrývá naši představivost, fantazii, tvůrčí schopnosti a sídlí v ní centrum emocí a citů – domov naší duše. V alfě je rozum a jeho smysl pro dokonalost vnímání reality jakoby utlumen, otupen. Pochyby neexistují, veškeré rušivé myšlenky zmizely a duše je otevřená. To je ideální stav, kdy je rozum s duší v harmonii, shodě a souladu a skutečně jsou obě hemisféry v danou chvíli propojeny. Cokoliv v tuto chvíli uložíte do duše, to tam zůstane a zrealizuje se.
Vyvolat stav alfa záměrně můžeme metodou, při které zúžíme své vědomí. Navodit si ho ale můžeme hudbou naší duší blízkou nebo obecně čímkoliv, co jí lahodí a pro rozum je akceptovatelné. Velice rychle si stav alfa navodíte při pozorování západu slunce nebo noční oblohy. Člověk pozoruje nebe miliony let, takže je mu tento obraz hodně blízký a příjemný. Okamžitě se tím uklidníte a otevřete svou duši, protože nekonečnost a krása Vesmíru tyto pocity přináší. Není rovněž nic lepšího k vyvolání inspirace. Ve stavu alfa jsme samozřejmě také minimálně dvakrát denně – před usnutím a po probuzení.
Existuje ještě jeden trik, který ovládají řidiči kamionů. Při dlouhých hodinách za volantem a nedostatku spánku jim hrozí mikrospánek a nebezpečí nehody. Profesionální řidiči přišli na to, že jim stačí krátký alfa spánek do dvaceti minut, aby zase mohli několik hodin fungovat. Jakmile by spadli do hlubší fáze, budou unavení a nevyspalí, takž si pomohli klíči. Pokud se vám přes den bude chtít spát, padne na vás únava a budou se vám zavírat oční víčka, využijte toho – lehněte si, do ruky si vezměte klíče a položte ji tak, aby se vám při usnutí otevřela dlaň a klíče spadly na zem, čímž vás probudí. Zabijete tím dvě mouchy jednou ranou – jednak během deseti až dvaceti minut načerpáte energii a hlavně přitom můžete zadarmo programovat duši metodami, jako je třeba vizualizace cíle, afirmace, o nichž ještě bude řeč, a autosugesce, o níž zde již řeč byla. Ideální je „dávat si dvacet“ pravidelně každý den asi po osmi hodinách od probuzení, respektive před spaním.
/Simon Loyd, Indigový svět - Transformace kreativních myšlenek do reality podle kvantové fyziky/našla pro vás Marcela Abha Kunz

HLADINA ALFA

Hladina alfa je stav, kdy jsme maximálně uvolněni a kdy naše sny a vášně dostávají podobu. Stav, který je v našem životě enormně důležitý. Chcete-li jednodušeji, jedná se o stav naší mysli, kdy se mozek zpomalí, pamatuje si toho mnohem více, než za běžné (vědomé) situace a kromě toho má naše paměť zvýšenou funkci ukládat si slova, věty, zvuky, vůně, obrazy nebo myšlenky.

Hladina alfa je k přeprogramování našeho podvědomí nebo přímo ke komunikaci s ním rozhodně vhodná.



K čemu je hladina alfa vhodná?

Hladina alfa je vhodná na posílení sebedůvěry, sebevědomí, sebelásky, pomáhá nám přitáhnout do našeho života vše, co si přejeme, kromě toho také napomáhá k lepšímu usínání, dokáže rozvíjet tvořivost, intuici, a především dokáže uzdravovat. V hladině alfa je rovněž možné předávat myšlenky jiné osobě nebo ji přímo poslat upřímnou lásku.

Jak poznám, že jsem v hladině alfa?

Hladina alfa se u nás objevuje hned při několika příležitostech – především chvilku před usnutím a po vzbuzení, při zahledění do prázdna nebo se dá rovněž navodit meditací, poslechem muziky určené k navození daného stavu nebo jen maximálním relaxem a uklidněním mysli.

Rozeznání hladiny alfa může být obtížné. Většina lidí si stěžuje na to, že než si danou hladinu uvědomí, už jak dávno spí, nebo je to na ně příliš rychlé a nestihnou ji zkrátka zaznamenat a poté opětovně aktivovat. Zkuste se na malou chvilku posadit na klidném místě a zavzpomínejte, zapátrejte v mysli, zda jste se někdy zpozorovali, jak sedíte, soustředíte se na určitou věc a nevnímáte okolí a vše kolem vás začíná utichat.

Vzpomněli jste si? Ano, právě to byla hladina alfa. Čím častěji a hlouběji se budeme do dané hladiny dostávat, tím efektivnější budou výsledky.

Jak se dostat do hladiny alfa

Z počátku je rozhodně dobré, když trénujete vstup do hladiny alfa během dne na nějakém klidném místě, kde vás nikdo nebude rušit. Chvíle před usnutím je ideální, ale začátečníci mohou skutečně velmi rychle usnout. Příjemně se natáhněte, maximálně se uvolněte a zkuste na nic nemyslet.

Vím, že to není z počátku vůbec jednoduché, ale jde to. Jen trpělivost a pevnou vůli.

Zkuste si před zavřenýma očima představit hory a za nimi slunce. Slunce pomalu zapadá a spolu s jeho západem se celá krajina ztmavuje a zahlcuje ji tma. Tak si to představujte až do chvíle, dokud slunce úplně nezapadne. Pokud máte stále pocit, že jste při vědomí a máte potřebu myslet na něco jiného, představujte si, jak slunce zapadá pomalu. Může to trvat tři minuty, ale i dvacet minut. Můžete si u toho v klidu počítat od deseti do jedné a naopak.

Záleží jen na vás, do jaké míry se dokážete uvolnit. Jakmile cítíte, že jste maximálně uvolněni a nevnímáte své okolí na 100% – řekněme, že chceme do svého života přitáhnout určitou osobu – představte si před svýma očima danou osobu, kterou chcete do svého života přitáhnout. Od hlavy až k patě. Zkuste na ni mrknout, podat ji ruku, obejmout ji nebo ji políbit. Záleží jen na vás, jaký je váš úmysl nebo sen.

Jakmile tak uděláte, vyzvěte ji, aby se před vás posadila. Oba dva se posaďte a koukejte si do očí. Sledujte každý její pohyb, ciťte její vůni, poslouchejte její hlas, dotýkejte se jí, pokud tomu okolnosti dovolí. Zkuste zapojit všechny smysly. Během toho všeho ji řekněte, co k ní cítíte nebo ji jen řekněte něco, co chcete, aby se jí od vás dostalo. Daná slova, nejlépe však jednu větu v přítomném čase, si neustále opakujte, tedy říkejte ji dané osobě tak dlouho, jak jen budete chtít.

Pokud to tak děláte před spaním, opakujte si větu do té doby, než usnete. Daná věta by měla být, jak již bylo řečeno, v přítomném čase a měla by vypadat např. takto: “Jsem tak vděčný, že jsem s tebou. Jsem rád, že je naše láska oboustranná. Miluji tě. Děkuji ti za dnešní den. Jsem rád, že jsi v pořádku,” a podobně. Zkuste do toho všeho připojit i barvy. Představte si, že máte oba dva kolem sebe růžovou barvu – barvu lásky a tepla. Možná růžové zdi, auru nebo květiny.

Pokud ji chcete přímo zaslat svoji lásku, představte si mezi svým obočím růžový laser, kterým míříte mezi její obočí.

Trpělivost

Zkuste to dělat tak dlouho, jak jen můžete, nejlépe každý den, nebo i několikrát denně. Možná jezdíte každý den do práce autobusem. I tam můžete navštívit hladinu alfa. Aby byla vizualizace v hladině alfa efektivní a účinná, zkuste si v našem případě danou osobu představit tak detailně, jak jen to půjde. Pokud chcete do svého života přitáhnout určitou částku peněz, představujte si v ruce bankovky, které počítáte a jakmile dojdete k číslu (částce), kterou chcete přitáhnout, počítejte znova.

Zkuste zapojit všechny smysly. Skutečně to tak udělejte. Zrak, čich, sluch, chuť i hmat. Nikdo jiný než vy o vašich myšlenkách neví. Ničeho se nebojte. Zůstaňte pozitivně naladěni a přijímejte všechna znamení (ať už andělská čísla nebo vnuknuté myšlenky), která vás dovedou k cíli.

Věřte a přijímejte. Udělejte si v mysli obraz toho, co se začne přeměňovat do reality. Přeměna začíná od chvíle, kdy vyšlete své přání nebo začnete s kreativní vizualizací, třeba zrovna v hladině alfa.

Dejte všemu jemný průběh. Pokud máte z dané osoby nebo věci dobrý pocit, představujte si ji každý den. Jen buďte trpěliví. Nedoufejte, neváhejte, ani nepochybujte. Pochybování je negativní emoce, která má tendenci nezklamat!/www.deelay.cz

AUTOMATICKÉ PSANÍ

Duše k nám promlouvá celý život, jen jí nejsme ochotni naslouchat. A pokud se nám podaří zaslechnout její naléhavé volání, hovoříme pak o šestém smyslu. Podobně jako zvířata máme i my instinktivní schopnost vycítit dopředu určité události, a to nejen katastrofy a přírodní pohromy. Jenže civilizace nám tyto schopnosti značně potlačila a zdegenerovala. Intuice je iracionální funkce vnímání, kdy něco víme, aniž bychom to mohli rozumově zdůvodnit. Vychází z toho, že člověk dokáže nevědomě vnímat a podvědomě vyhodnocovat různé nenápadné nebo skryté skutečnosti a souvislosti.

Jak již tady bylo několikrát řečeno, vaše duše (podvědomí) je mnohem rychlejší než rozum (vědomí). V okamžiku, kdy se před vámi objeví nějaká otázka, duše ji okamžitě zodpoví. Je to takový záblesk, a když to nepotlačíte rozumem, přepadne vás dokonce pocit, že by to tak mohlo být. Kdo někdy studoval matematiku, setkává se s tím poměrně často. Přečtěte si zadání nějakého matematického problému, a ještě než nastoupí analytické myšlení, napadne vás postup, který zatím nedokážete rozumově odůvodnit. Postupujte podle něj, doberete se výsledku a rázem to celé logicky pochopíte. Taková ta první nahodilá, bezděčná myšlenka vychází vždy od duše a je vždy správná.

Říká se, že úspěch nastane, když ve správnou dobu a na správném místě uděláte tu správnou věc. Budete-li poslouchat pouze analytický rozum, nikam nedojdete. Pokud ano, nebudete tam ve správný čas, a i kdyby, zareagujete špatně. Obecně lze říct, že když cítíte, že něco máte udělat, udělejte to. Cokoliv vám sedí a máte z toho příjemný pocit, znamená, že to máte udělat, že se daným směrem máte vydat. Na cestě k cílům se budou objevovat různá znamení od duše, věnujte jim pozornost. Většina problémů a nejasností existuje jen v našem rozumu. Duše je za problémy nepovažuje, protože správná řešení a odpověď od začátku zná. Požádat o znamení je cesta jak nechat duši promluvit.

Duše k nám kromě pocitů hovoří i jinak než intuicí. Jedním ze způsobů, jak můžeme svou duši přimět, aby k nám promluvila, je automatické psaní nebo automatická kresba. Je sice téměř nereálné psát nebo kreslit automaticky a nesoustředit se na to, když předem víte, že ve výsledku budete hledat skrytou zprávu od své duše, ale proveditelné to je. U automatické kresby není výsledek komunikace s duší jednoznačný. Na internetu najdete stovky takových obrázků, ale rozluštit z nich, co má člověk dělat, aby dosáhl svých cílů, je jako kdyby četl ve hvězdách. Možná zkušenému psychologovi tyto kresby něco řeknou o autorovi, ale s pozitivním myšlením se člověk časem pozná sám a nemusí o to žádat někoho jiného.

U automatického psaní jisté možnosti máte. Pokud skutečně vypnete a tužka vám sama píše, duše k vám promlouvá. Zajistit ale, aby vám něco řekla o vašich cílech, je problematické. Můžete popsat deset stran a o cílech tam nenalézt ani slovo. Před samotnými pokusy o automatické psaní se hlavně zbavte nesmyslných dohadů, že za vás někdo píše. Těchto teorií najdete na internetu spoustu. Údajně píší vaší rukou duchové, andělé, zesnulí atd. Nenahrazujte nikým a ničím to nejcennější, co v sobě máte.

Schopnost automatického psaní má údajně jen 20 % lidí, v hypnóze 80 %. Když svou duši otevřete v rámci metod a principů uvedených v níže jmenovaném zdroji, z nichž některé zde už byly prezentovány a k další zde ještě prezentovány budou, je velká pravděpodobnost, že tuto schopnost získáte. Můžete to jednoduše zkusit. Stačí si sednout ke stolu, vzít do ruky tužku a položit ji na list papíru. Pak si třeba čtěte knihu, dívejte se na televizi, na něco myslete nebo dělejte cokoliv jiného a pak uvidíte. Nic nečekejte, do ničeho se nenuťte, buď to přijde, nebo ne. Jen občas udělejte pár kruhů a řekněte: „Teď bude psát moje duše. Moje ruka teď píše úplně sama.“ Jakmile se tužka sama rozepíše, opakujte předchozí krok a nechte ji psát. Hlavně to nečtěte, mohli byste tok písmen zastavit. Rozbor si nechte na později, času máte dost.

Jsou lidé, kteří dokáží poslouchat hudbu, být myslí v oblacích a přitom oběma rukama automaticky psát, aniž by věděli co. Popíší i archy papíru! Pokud by se vám automatické psaní povedlo, nedivte se, že máte jiný rukopis, že text po sobě nebudete schopni přečíst nebo že budete psát neznámé znaky. Dešifrování je pro rozum nesnadné, ale texty si uschovejte, třeba je jednou pochopíte.

Údajně byla i Bible napsána automatickým psaním, což však lze jen velmi těžko doložit. Prokazatelně jsou však automatickým psaním skládány básně. Říká se tomu volné psaní. Takoví surrealističtí básníci si sednou ke stolu a píší bezprostředně a ihned to, co se jim v hlavě objeví. Nepíší však sami, píše jejich duše. Jako ukázka může posloužit výňatek z Nezvalovy básně Košile ze sbírky Žena v množném čísle. Vymyslet egem něco tak nádherného a ojedinělého je zcela nemožné. Posuďte sami:

Krásná jak džber vody převržený ve smutečním domě
Krásná jak jehla v březové kůře na níž je vyryt letopočet
Krásná jak makovice jíž se dotkl zvon
Krásná jak střevíc plující za povodně podél okna s petrolejovou lampou
Krásná jak hranice dříví na níž usedl motýl
Krásná jak pečené jablko ve sněhu
Krásná jak pelest zasažená kulovým bleskem
Krásná jak mokrý hadr v plameni
Krásná jak pecen chleba o půlnoci na chodníku
Krásná jak knoflík na zdi kláštera
Krásná jak poklad v květináči
Krásná jak spiritistický stoleček jenž píše na vrata
Krásná jak věnec v střelnici
Krásná jak nůžky stříhající knot svíce
Krásná jak slza v oku
Krásná jak vlásečnice hodinek v uchu koně
Krásná jak diamant v pušce kondotiéra
Krásná jak chrup vtisknutý do jablka
Krásná jak stromy v Lucemburské zahradě ovázané škrobeným plátnem


JAK SE KOMUNIKUJE S DUŠÍ?

Poslední pojednání SOS z knížky Indigový svět bylo zakončeno konstatováním, že aby vaše duše (podvědomí) a rozum (vědomí, ego) spolu byly v harmonii a souladu, musíte se naučit duši naslouchat a hovořit s ní. Pojďme se tedy podívat, jak se dá s duší komunikovat. Jak se dá navázat kontakt s naším strážným andělem.

Na úplném začátku musíte přijmout následující axiom: „Duše nezná slovo NE a všechno převádí na obrázky.“ Ego zaznamená vše, co uši uslyší nebo oči přečtou, a duše si to převede do obrázků – představ. Ego rozliší NE, duše nikoliv. Tato pravda je lidstvu známá několik tisíc let, prastaří mudrcové si všimli jistých zvláštností, když experimentovali s hypnózou. Přesto o ní ví dnes málokdo. Nejlépe tento paradox pochopíte na zlozvycích, protože každý nějaké má a může si to sám na sobě představit.

Když uslyšíte slovo párek, co se vám představí? Ne písmena P, Á, R, E, K, ale přímo obrázek párku. Může být na talíři nebo v prázdném prostoru, může to být kresba, fotografie nebo také film, kde ho někdo jí. A teď si představte, když vám někdo s dávkou jisté autority a patřičných emocí, aby vás jeho slova důrazně zasáhla, říká: „Nepij alkohol! Nekuř! Nedělej…“ doplňte si sami. A platí to, když to říkáte i vy sami. V hlavě se vám ta činnost s odpovídajícím předmětem okamžitě nakreslí, vyfotí nebo tam proběhne filmový klip, v němž tu činnost právě děláte. Když čtete knihu nebo slyšíte vyprávět nějaký příběh, běží vám v hlavě film. Je váš a detaily záleží na vaší fantazii a schopnosti imaginace, vy jen dodržujete dějovou linii, protože o ní rozhoduje kniha nebo vypravěč.

Je známo, že co si představujete a vizualizujete, to pak obvykle děláte. Pokud někdo neustále myslí na sex, pak souloží nebo masturbuje. Pokud si na sex celý den ani nevzpomene, sex se nekoná. Jistě jste už zažili, že jste byli něčím zabaveni tak, že jste pár hodin zapomněli na jídlo, a pak jste byli překvapeni, že vám kručí v břiše a že máte hlad. Co z toho všeho plyne?

Kupříkladu říkat alkoholikovi, který se chce svého zlozvyku zbavit, „Nesmíš pít!“, je pro něj medvědí službou, protože on si v hlavě představí, jak popíjí oblíbenou kořalku a nastartují se mu v mozku chemické reakce závislosti na alkoholu, které jsou tak silné, že je nedokáže potlačit. Zřejmě by bylo lepší říkat mu: „Abstinuj.“ Ale ani to není úplně ono, protože mu to opět může připomenout, že dřív pil (samozřejmě alkohol). Totožné je to, pokud si to člověk rozkazuje sám. Budu-li si jako čerstvý nekuřák od rána říkat: „Jsem nekuřák, nesmím kouřit, přestal jsem kouřit atd.,“ pořád budu mít v hlavě cigarety a obrázek toho, jak kouřím. Od obrázku není daleko k pocitům, jak vdechuji kouř atd., a celé své rozhodnutí o nekouření držím silou vůle. Je pak jen otázkou času, kdy podlehnu, protože s cigaretou mi přece bylo tak dobře… Kdybyste byli na pustém ostrově, kde není alkohol ani tabák, nebudou vám za pár dní vůbec chybět. Za pár týdnů si je přestanete představovat a za rok si na ně ani nevzpomenete, a pokud ano, podivíte se, že vám na nich kdy vůbec mohlo záležet, protože je k životu vůbec nepotřebujete.

Se vším, co vám přináší nepříjemnosti, zacházejte stejně jako se zlozvyky – pryč s nimi, vůbec se jimi nezabývejte a oni nebudou existovat. Jakmile se zbavíte a odpoutáte od toho, co nechcete, samo vám to ze života zmizí, protože už s tím nemáte vazbu ani spojení. Zabývejte se jen tím, co chcete, a to intenzivně a dlouhodobě. Kvantová fyzika vám naznačuje, že vaše myšlenková energie dokáže tvořit, proč tedy vytvářet nepříjemnosti? Proč si nevytvářet štěstí?

Říkejte a představujte si jen to, co chcete, nastartujte duši tvořivým myšlením. Pokud si myslíte, že něco nejde, okamžitě si začnete hledat důvody, proč to nejde, a skutečně je najdete. Pokud si ale myslíte, že je to možné, uskutečnitelné a proveditelné, začnete se zabývat způsobem, jak toho dosáhnout. Připuštění si reálnosti vyprodukuje tvůrčí a konstruktivní myšlenky. A duše vám ukáže cesty. Jen jí prostě řekněte, co chcete, věřte tomu a začněte se tím zabývat. O zbytek se postará vaše duše, která se napojí na kosmickou inteligenci. Einstein kdysi prohlásil: „Chcete vědět, jak vzniká objev? Všichni vědí, že je něco nemožné, a pak se objeví blázen, který neví, že je to nemožné, a udělá objev.“ Vy jste pány svého myšlení a z nabídky myšlenek, které vám vstupují do hlavy, si můžete vybrat. Vyberte si vždy ty pozitivní a ty příznivé pro vaše cíle. Nikdy nerozvíjejte pro vás špatné scénáře a tím se jim vyhnete.

Určitě vás napadlo, že by nám duše rovněž mohla občas něco říct. Existuje technika přímého dotazování podvědomí, která byla vyvinuta na principu ideomotorického zákona, s kterým přišel anglický lékař W. B. Carpenter. Podvědomí reaguje na všechno, co v životě máme a s čím se setkáváme, a je možné mu rozumět, když si s ním domluvíme signál, který přes naše pohybové ústrojí provede. Na tomto principu funguje siderické kyvadélko a třeba i proutkaření. Obojí však zprofanovali různí mágové, čarodějnice, pseudoléčitelé, vyvolávači duchů a jiné bláznivé osoby, takže normální člověk se zdravým rozumem má problém tomu uvěřit. Existuje však ještě jiná sofistikovaná metoda, jak se ptát duše a zaznamenávat její odpovědi.

Výhodou této metody je, že ji můžete provádět kdykoliv a kdekoliv a žádné pomůcky k ní nepotřebujete, jen být v klidu. Uvolněte se a ruku, kterou méně ovládáte, si položte na malíkovou hranu volně do klína nebo před sebe na stůl a zavřete ji nenásilně v pěst. A pak ji otevřete tak pomalu, abyste vizuálně vůbec nezaznamenali žádný pohyb otvíraných prstů, což bude trvat cca dvě až pět minut podle vaši trpělivosti. Nerozevřete ji ale do úplného napnutí prstů, nýbrž do polohy, která je přirozená a kde již nemusíte působit žádnou silou. Pak ruku opatrně otočte na dlaň. Nyní ji tedy máte dokonale uvolněnou, bez napětí a připravenou zaznamenání slabého signálu z podvědomí. Nepatrně pohněte každým prstem (pokuste se ho jakoby lehce nadzvednout) a na hřbetu ruky uvidíte pohyb šlachy. V tomto okamžiku je třeba si s vaší duší „domluvit“ pravidla. Zeptejte se sami sebe, který prst bude znamenat ANO, a sledujte, která šlacha se za chvíli napne. Obdobně postupujte s odpovědí NE. Pokud se nic neděje, opakujte několikrát otázku, avšak ne naléhavě. Jakmile je rozhodnuto, bude to platit po celý váš život, jako kdybyste si tam to slovo nechali vytetovat, např. ukazováček ANO, prsteníček NE.

Kdykoliv pak budete mít problém, s kterým si nevíte rady, uvolněte ruku pomalým otevřením pěsti a můžete se duše na cokoliv zeptat. Otázky pokládáme tak, aby nastolovaly pouze jednu z možných variant odpovědi: ANO či NE. Například nevhodná je otázka: „Udělám zkoušku?“ Podvědomí tuto informaci nemá a nemůže ji ani nijak jinak získat, nevěští budoucnost. Zkusit to ale můžete, duše vidí daleko a možná… Jiná už je ale otázka: „Je pro mě František (Anička) vhodný partner?“. Jste-li s Františkem (Aničkou) nějaký čas, má ho (ji) vaše duše dokonale přečteného (přečtenou) a podle toho se i vyjádří. Nepohne-li se jediná šlacha, znamená to, že duše neví.

Každý člověk hledá nějaké strážné anděly, přitom si neuvědomuje, že takového anděla již má. Je to jeho vyšší já, jeho podvědomí, jeho duše. Nehledejte cizí nadpřirozené bytosti, vaše duše je vaše víla! Nikdy vás nezklame, nepodrazí a vždy všechno koná pro vaše dobro, protože je přece součástí vás samotných. Člověk stále hledá něco vně sebe a tím potlačuje a přichází o to, co má uvnitř sebe… Pokud nutně potřebujete anděla, nehledejte ho, už ho máte. Stačí ho jen oživit.


SUGESCE, PROGRAMOVÁNÍ

V předchozím pojednání Biologie a víra bylo naznačeno, čeho lze dosáhnout užitím pouhé duševní síly. V této souvislosti jsem si vzpomněl, že něčím podobným se také zabývá Simon Loyd ve své knížce Indigový svět - … , na kterou jsem nedávno narazil (viz Indigový svět a Můžeme svými myšlenkami ovlivňovat jiné osoby?). Za duševní sílu (energii), kterou může psychicky i fyzicky někoho nebo sebe ovlivnit, lze taky považovat sugesci nebo autosugesci. A právě o tom píše Simon Loyd ve čtvrté kapitole (Programování a podvědomí) této knížky zhruba tohle:

Sugesce pochází z latinského suggero (podsouvám, našeptávám, dodávám) a ovlivňuje myšlení či představy, kterým člověk podléhá. Podléhat může myšlence, představě, přání nebo názoru někoho druhého, ale také sám sobě, pak se jedná o autosugesci. Vědomá autosugesce je sebeovládání, kdy přesvědčíme svůj rozum o něčem, co nemusí být pravdou, abychom mohli jednat, jako by to pravda byla. Sugesce je proces, který umožňuje nekritické přijetí myšlenky. A to i omylem.

Zde je jedna ukázka: U jisté speciální jednotky napadlo důstojníka, který měl na starost kondici mužstva, zvýšit sílu svých svěřenců tím, že nechal pořídit do posilovny nové činky, přičemž na ně nechal vyrazit falešné hmotnosti, a to konkrétně o 10 % nižší. Pětikilová činka měla tedy ve skutečnosti 5.5 kg, dvacetikilová 22 kg atd. Takže voják, který běžně cvičil benchpress se 130 kg, najednou reálně zdvihal 143 kg! Vůbec nezaznamenal přírůstek 13 kg a jeho síla i výkon šly „zadarmo“ nahoru.

Celý náš život určují vědomé a nevědomé sugesce. Kdyby tomu tak nebylo, neexistovala by reklama, protože by byla absolutně neúčinná. Sugesce má totiž smysl, jen když jí přeměníme v živou a názorovou představu nebo vizi. Autosugesce je sebeovlivňování, kterým určujeme svůj osud. Zatímco vnější sugesci můžeme odmítnout, vlastní sugesce přijímáme bez protestů, protože jsme sami jejich původci. Autosugesce může být konstruktivní (pozitivní myšlení) a destruktivní (negativní myšlení). Ten, kdo se identifikuje se svými nedostatky, vadami a neúspěchy, ten, kdo se zabývá nepříznivým vývojem jakékoliv situace ve svém životě, si dobrovolně určuje cestu dolů. Veškeré negativní myšlenky musíte okamžitě už v zárodku zastavit a rozvíjet jen ty, ze kterých vzniknou pozitivní sugesce zaměřené na váš budoucí život a na to, co v něm chcete mít.

Jak sami sobě lhát a uvěřit tomu? Existuje jedna moudrá věta: „Stokrát opakovaná lež se stává pravdou.“ V ní je definován princip sugesce. Vyzkoušejte si jeden psychologický pokus, na kterém uvidíte přímé působení oné kouzelné věty. V zaměstnání či ve škole si vyberte „oběť“ a zeptejte se jí, zda není nemocná. A naveďte další pomocníky, aby při jakoby náhodném styku s ní spontánně prohlásili: „Ty vypadáš nějak divně. Není ti něco?“ Ačkoliv zmatené oběti skutečně nic není, cítí se zdravá a v pohodě, s každou další větou z různých zdrojů o sobě začne více pochybovat, až se nakonec začne sledovat a dokonce se jí může udělat špatně, tak půjde k lékaři nebo si domů lehnout. V tom bodě však experiment zastavíme a nebohé osobě řekneme pravdu. V praxi tak vidíte, že jste ze lži udělali pravdu. Značně jste zvýšili účinnost sugesce tím, že jste použili několik osob, protože analytický rozum oběti přijal za pravdu to, co mu předložilo jeho nezávislé okolí.

V autosugesci jsme na to sami a absolutní lži nikdy neuvěříme. Abychom nemuseli čekat na efekt „stokrát opakované lež se stává pravdou“, musíme do svých autosugescí vložit alespoň zrnko nebo náznak pravdy. Ideální je polopravda nebo něco, co pravdou časem může být. Postupně tak člověk získá pocit, jako by už svých cílů skutečně dosáhl, jen čeká na realizaci. Neřeší pouze jak a kdy, to ponechal na duši Vesmíru. Není třeba se tím zabývat, protože by to vyvolávalo otázky a vaše sugesce by se mohly stát nevěrohodné. Vy si jen budete užívat ten pocit: „Už to mám!“ Z hlediska dlouhodobého používání jde o velmi účinnou metodu k ošálení rozumu, který po čase kapituluje a přijme cokoliv, co mu pravidelně předkládáme jako realitu. Mezi lékaři se traduje jedna slovní hříčka: Kolika let by se dožil člověk, kdybychom ho po narození přenesli na planetu, kde se lidé běžně dožívají sto padesáti let? I ten největší pesimista by musel říct, že více než na naší planetě. Mimochodem, lidský organismus je skutečně uzpůsoben dožít se věku téměř sto padesáti let (viz Hlavně žádná polovičatost).

Bulharský vědec, lékař a psychoterapeut Lozanov, který zkoumal účinky sugescí na lidský organismus, vyzkoušel u určitého procenta pacientů, kdy jejich zdravotní stav vylučoval použití anestetik, různé pozitivní sugesce a zjistil, že takoví pacienti pociťují z takřka hodinové operace pouze dvě minuty bolest. Ano, tak silná sugesce dokáže být. Při určitých podmínkách tvrzení „stokrát opakovaná lež se stává pravdou“ platí. Samozřejmě pokud si budete od rána do večera říkat: „Jsem pes“, psem se nestanete. Jedině že byste tomu bezvýhradně věřili, to by pak ve vašem těle odstartovaly a probíhaly procesy, díky kterým byste se v psa proměnily. To už ale zavání magií, ačkoliv z hlediska genetických manipulací by to teoreticky možné bylo. Takové víry ovšem nedosáhnete, maximálně by se vám povedlo mít psí obličej a štěkat.

Na principu sugesce funguje i placebo efekt (viz Placebo efekt a Můj placebo efekt). Lékař dá pacientovi „zázračné pilulky“, které jsou jen glukóza nebo vitamin C, a najednou je nemoc pryč. Tělo je dokonalý biologický organismus, který se sám umí vyléčit, ale mysl mu k tomu musí dát podnět a hlavně víru.


OVLIVNĚNÍ
Vezměte si pokusnou osobu a někam ji postavte, nic víc po ní nechtějte a nic víc jí neříkejte. Snad jen to, aby se neotáčela a nečekala nějakou lumpárnu. Vy se postavte nebo posaďte dva až tři metry za ni a vysílejte jí myšlenkový rozkaz, aby udělal krok vpřed. Představte si živě v hlavě, jak ten krok udělá. K vašemu úžasu ho vskutku učiní! Funguje to přesně jako vysílač - přijímač. Nejlepší je začít tyto experimenty s blízkými osobami, protože s nimi jste naladěni na stejné myšlenkové vibrace a budou vašim myšlenkovým vlnám (frekvencím) rozumět. Časem ale není problém zkoušet to i s naprosto cizími lidmi.

Známý německý terapeut K. Tepperwein takto experimentoval se silou a energií myšlenky na ulici. Vybral si osobu, která kráčela před ním, pověsil se jí očima na týl a zadával jí různé příkazy, např. aby se zastavila u výkladní skříně, zrychlila nebo zpomalila, zahnula atd. Dokonce se mu povedlo, že si takto ovládaný člověk koupil noviny nebo zmrzlinu. Musíte si jen živě představit, jak váš povel vykonává. Je-li vaše soustředění natolik silné, že překoná rozptýlení pokusné osoby jinými smyslovými podněty, jistě se vám to podaří.

Je to docela zábava! Zkuste třeba vyslat někomu povel, aby se poškrábal na nose nebo aby si dupnul. Pokud to vyjde, máte o legraci postaráno. Nemusí to však vždy vyjít, můžete totiž narazit na člověka, který je naprosto uzavřen okolnímu světu a vaše signály nezachytí - třeba když pracuje nebo přemýšlí o něčem důležitém. Jestli si chcete trochu drsnějším způsobem zašpásovat, zde máte kupříkladu návod, jak odstřelit hudebníka, který hraje na dechový nástroj. Pokud hraje automaticky a jeho přijímač je otevřený, povede se vám dostat mu do hlavy představu, že jí citron. To v něm vyvolá reakci - slinění a zbytek tohoto pokusu si už jistě dovedete představit.

Ovlivňování na mentální úrovni lze s úspěchem využít i při komunikaci s nimi. Způsob, jakým lze toho dosáhnout, Loyd vysvětluje v podkapitole Láska a mezilidské vztahy, ke které se možná ještě dostanu. Pokud tyto schopnosti - které se naučíte buď s pomocí této knížky, když si ji zakoupíte, nebo si počkáte, až z té podkapitoly tady něco reprodukuji, anebo je naleznete v jiné literatuře či přímo ve své duši- rozvinete, nesmíte je používat tak, aby někomu ublížily. Vrátilo by se vám to jako trestný bumerang, ostatně jako všechno zlo, které člověk v životě vědomě a záměrně spáchá. Každá příčina má svůj následek. Zlo plodí vždy zase jen zlo. V závěru své knihy Loyd nabízí velmi silné a účinné prostředky, jak měnit svět, které byste však neměli zneužít proti někomu nebo něčemu. Sice by se vám to povedlo, ale důsledky by pro vás byly katastrofální.

Tolik zhruba, co o tom píše Simon Loyd.

Když jsem dorazil do své cílové stanice, napadlo mě, že bych si to mohl vyzkoušet. U výstupu z podchodu navazujícího na onu stanici metra, jenž vede směrem k instituci, v níž bývám pracovně zaneprázdněn, se nachází autobusová zastávka. U lavičky jsem zahlédl jednu dívku, která se dívala na opačnou stranu, než odkud jsem vystupoval. Započal jsem telepaticky opakovaně vysílat rozkaz: "Otoč se a podívej se mi do očí!" Byl jsem od ní už jenom pár kroků, když se skutečně otočila a podívala se mi do očí. Řekl jsem si, že možná vnímala jen mé kroky, jenže kolem pochodovalo ještě několik lidí a ona se náhle podívala nejen mým směrem, ale přímo do mých očí. Jako důkaz zhmotnění mé myšlenky mi to však přišlo nedostatečné.

Při pohledu na chodník, který z té zastávky směřuje k areálu, v němž se nachází ona instituce, jsem spatřil jakousi blížící se postavu mužského rodu. Řekl jsem si tedy, že to vyzkouším ještě jednou. Jenže co mám tomu podivnému chlápkovi přikázat?

Zmátla mě jeho chůze - něco mi to připomínalo. Nic kloudného, co by měl ten jedinec na základě mého myšlenkového příkazu vykonat, mě nenapadlo. Když jsem se k němu přiblížil, pochopil jsem, že ho znám. Proti mně totiž kráčel "Otík" a díval se do mých očí. A když mě míjel, začal radostně chrlit jakési podivuhodné větné celky, kterým jsem zpočátku vůbec nerozuměl, poněvadž jsem byl z té situace poněkud vykulený.

Pamatuji si jenom to, co řekl na závěr, než zmizel za mými zády. Prohlásil zhruba tohle: "To bude zase dobré, ono se to nějak vyřeší."

Kráčel jsem dál do svého pracovního kokpitu a přemýšlel. Co když jsem některé ze svých předchozích zážitků, kdy se některé osoby chovaly jako idioti, způsobil vlastní myšlenkou? Myšlenkou založenou na pesimistickém předpokladu, že ten či onen se bude chovat jako idiot? Nic není vyloučeno, jedno je však skoro jisté: Měl bych své myšlení nějak pozitivisticky upravit.
Zdroj: Simon Loyd, Indigový svět - Transformace kreativních myšlenek do reality podle kvantové fyziky/www.neviditelnycert.cz